Má Google právo vytvořit největší digitální knihovnu na světě a zajistit tak svobodný a rychlý přístup k informacím všem lidem na světě? Co ale autorská práva? A kde nakupujete vy? Ničí velké supermarkety vesnické obchůdky? Budeme všichni jezdit v autech na elektřinu, vyrábět si elektřinu v malých vodních elektrárnách zabudovaných v domácím potrubí? Nebo snad bude mít každá domácnost svůj jaderný reaktor? Jaká je energie budoucnosti? A jaká ta budoucnost vlastně bude? Takové a mnoho dalších otázek padlo v průběhu Life Sciences Film Festivalu (LSFF) na PEF.
Na ČZU se letos LSFF uskutečnil již po čtvrté. Promítání probíhalo také na PEF. Kromě filmů byl připraven i bohatý doprovodný program. Přijeli režiséři soutěžních i nesoutěžních filmů, probíhaly diskuse nejen o snímcích samotných, ale i tématech, kterými se zabývají, konalo se slavnostní vyhlášení Velké ceny LSFF 2014 festivalu a mimo jiné proběhla i první veřejná diskuse v rámci cyklu Fórum ČZU. Zde se diskutovalo o rodinných farmách i o budoucnosti zemědělského sektoru v České republice obecně. Padla otázka geneticky modifikovaných potravin a dopodrobna se rozebíralo i ekologické zemědělství.
Během tří dnů, kdy probíhalo promítání na PEF, měli také návštěvníci z řad studentů možnost vytvářet si svou on-line Festivalovou koláž z dojmů z filmů či diskusí a hrát o tablet. Autorka článku se s vámi podělí o své dojmy přímo na následujících řádcích.
Úterý na LSFF patřilo elektromobilitě a alternativním zdrojům energie. K vidění i svezení byly různé modely aut na elektrický pohon a jedno dokonce vlastní výroby. Jízda v elektromobilu byla opravdu zážitek. Nejenom, že je auto překvapivě tiché, ale v dnešní době má i obstojnou dojezdovou vzdálenost, které na dojíždění do práce bohatě vystačí. Nabít se dá také rychle – prakticky přes noc.
Odpolední program v kruhové hale kombinoval přednášky a filmy. Poutavá byla především prezentace o alternativních zdrojích energie. To, co jsem si myslela, že je hudba budoucnosti, je v podstatě již hudba daleké minulosti. Teď se zkouší vodní elektrárny v domácím potrubí, domácí jaderné reaktory, získávání energie z rostlin, z oblaků, z oběžné dráhy…
Středu zahájilo promítání filmu A kde nakupujete vy? Dívá se na problematiku venkova mimo jiné i očima řidiče pojízdné prodejny smíšeného zboží, která představuje jedinou možnost, jak mohou staří lidé v malých vesničkách na venkově nakupovat. Mladí, pokud nějací ve vesnici ještě zbyli, jezdí do supermarketů do města.
Následoval film Google a mozek světa o ambiciózním a kontroverzním projektu Google Books. Firma Google přišla s nápadem digitalizovat každé tištěné slovo na planetě a vytvořit tak on-line databázi veškerého lidského vědění. Nejednou při tom však porušila autorská práva ke knihám. Má na to Google právo? Na druhou stranu není povinnost společnosti, která má inovativní technologie, je využívat pro zachování cenných literárních děl pro budoucí generace? Každá mince má dvě strany a sama nemám jasný názor. Diskuse po filmu s odborníkem z praxe také přinesla pestrou škálu názorů. Debatovalo se i o dalších projektech Googlu – vyhledávači, e-mailovém klientu, street view.
Nejvíce mě zaujal film Poslední výzva. V roce 1972 tým vědců z Římského klubu napsal převratné dílo Meze růstu (Limits to growth). Ve své době bylo nepochopeno, protože ji předběhlo o několik dekád. Autoři své myšlenky museli dlouho, usilovně a vytrvale prosazovat. Když dnes slýcháte pojem udržitelný rozvoj, asi vás nenapadne, že pochází z této doby. A také, že ho představil tým vědců, kterým bylo tehdy v průměru 26 let.
Poutavý dokument italsko-norské produkce režiséra Enrica Cerasuola vás provede obdobím od vzniku knihy až po současnost a představí vám zajímavé osudy těchto lidí. Přesto, že dokument trval 107 minut, se zájmem jsem ho sledovala od začátku až do konce. Vzpomínala jsem na předmět Agrární politika, kde jsme se o TUR učili a kniha Meze růstu byla jen jedním slidem v prezentaci. Teprve po zhlédnutí filmu jsem si uvědomila, jaký dopad tato publikace měla. Je obdivuhodné, jak skupina mladých vědců dokázala namodelovat fungování země a různé budoucí scénáře vývoje. Použili k tomu aparát matematického modelování (vzpomeňte na předmět ekonomicko-matematické modelování II) – tzv. systémovou dynamiku.
Velmi zajímavá byla následná diskuse po filmu. Přiletěl sám režisér dokumentu a také významný český profesor působící v Americe, který se systémovou dynamikou zabývá. Profesor Šusta je skutečně odborník ve své oblasti. Modeluje pro americkou armádu, jezdí přednášet po světě a hluboce rozumí systémové dynamice. Podle jeho slov tisícistránkovou “bibli” systémové dynamiky trvá jeden rok vůbec přečíst, natož pochopit. Základní diagram vztahů ve světě však tak složitě nevypadá, což? (viz obrázek níže).
Model je založen na řadě předpokladů, takže budoucí scénáře vývoje se liší. Skoro to vypadá, že co autor, to jiný scénář. Jak říká prof. Šusta “Do not trust anything or anybody – that’s the first rule of science”.
„Do not trust anything or anybody – that’s the first rule of science. (Nevěř ničemu ani nikomu – to je první pravidlo vědy)”, říká profesor Šusta.
Čtvrtek patřil dvou delším snímkům a pěti kratším. Témata se točila okolo venkova, rodinných farem, sadů či zahrádek. Své filmy představily i studenti semináře dokumentaristiky vyučovaném na České zemědělské univerzitě v Praze. Posledním snímkem byl dokument Kritická masa o vlivu růstu lidské populace a spotřeby na naši planetu a naši mysl. Po něm následovala diskuse s režisérem, která promítání v režii PEFky ukončila.
