V úterý 17. 9. proběhl na půdě České zemědělské univerzity první den konference Agrární perspektivy. Jedním z řečníků, kteří přednesli příspěvek na plenárním zasedání, byl i profesor Ulrich Hamm z univerzity v Kasselu. Jeho oborem je zemědělský marketing, především ekologické zemědělství. Na konferenci ale hovořil o značení místních a regionálních produktů. Jeho výzkumný tým představil v Německu nové označení tzv. Regionální okénko, jakousi nálepku, která má spotřebitele informovat nejen o původu produktu, ale i o tom, přes jaké zpracovatele produkt prošel až po místo, kde byl zabalen.
Akční tým PEF se pana profesora Hamma vyptal nejen na prezentovaný článek, ale i na jeho osobní názor na bioprodukty a ekologické zemědělství i na to, jakým způsobem vede své doktorandy a jak funguje doktorské studium na jeho domovské univerzitě.
Vaším tématem je marketing zemědělských produktů a potravin. Jaké jsou současné trendy v této oblasti?
Trendy vývoje se liší, nicméně v průmyslových zemích vývoj jasně směřuje k diferenciaci produktů. V České republice jsou možná pochybnosti ohledně tohoto směru, nicméně v mnoha zemích Evropy se tento přístup běžně používá. Druhým trendem je, že spotřebitelé se začínají zajímat o dodavatelské řetězce v podstatě od semínka až po finální výrobek.
Tohoto trendu jste si všímali především ve svém výzkumu, na jehož závěru jste navrhli, aby bylo v Německu zavedeno značení výrobků, které bude informovat spotřebitele o tom, jakým procesem zpracování produkt prošel. Co bylo motivací pro tento výzkum?
Tato studie má za sebou zajímavou historii. Vznikla na popud Ministerstva zemědělství, které výzkum také financovalo. Na podzim roku 2011 totiž v Německu proběhla v médiích informace, že až 50 % výrobků označených jako regionální vůbec regionální nejsou. Ministr zemědělství byl nucen se touto situací zabývat. Proto vyhlásil výzvu pro předložení návrhů, jak tento problém řešit. Naše konsorcium vyhrálo a náš výzkumný tým se pustil do řešení této otázky. Výzkum probíhal ve dvou krocích. Nejprve byla popsána stávající situace a poté navrženy různé systémy, jak označovat regionální produkty.
Domníváte se tedy, že nové označování výrobků vyřeší problém s podvody?
Ano. Podobný problém byl s označováním ekologických výrobků, kdy takto řada farmářů činila neoprávněně. Množství podvodů s označováním se snížilo až po té, co Evropská unie zavedla zákon pro označování ekologických výrobků.
Obdobný problém je i s Fair Trade produkty. Tam je ještě těžší vystopovat původního dodavatele a dokázat, že se skutečně jedná o výrobky Fair Trade. Navíc lidé mají tendenci jakémukoliv značení potravin věřit. V našem dalším výzkumu jsme náhodným kolemjdoucím na ulici ukázali výrobky označené smyšlenou značkou. Polovina z dotázaných byla schopna tvrdit, že se jedná o Fair Trade produkt, i když onu značku nikdy před tím neviděla. Z toho tedy vyplývá, že zákazníci mají tendenci značkám věřit. Minimálně do té doby, než kolem nich v médiích vypukne nějaký skandál.
„Zákazníci mají tendenci značkám věřit.“
Myslíte si, že produkty ekologického zemědělství jsou opravdu zdravější?
Nejsem lékař, ale jediné, co vím, je, že když jíte výrobky, při jejichž produkci nebyly nepoužity pesticidy a zvířata nebyla léčena antibiotiky, máte o jeden možný zdroj problémů se zdravím méně. Problém s pesticidy, antibiotiky a dalšími látkami v potravě, je ten, že existuje určité povolené množství, které je možné při výrobě použít. Nicméně tato povolená množství byla definována na základě testů v laboratorních podmínkách a nikdo neví, jak se „neškodné“ množství chemikálií v potravě pak projeví v životě, kdy se kombinuje s dalšími okolnostmi ovlivňujícími celkové zdraví člověka apod.
Jste tedy zastáncem bioproduktů? Nakupujete je?
Ano. Co nejvíce výrobků se snažím nakupovat bio. Mám k tomu dva důvody: za prvé životní prostředí a za druhé zdraví. Nejraději bych ze 100 % kupoval jenom bio. Pouze v případě, že jsem něco zapomněl koupit a obchod s bioprodukty už má zavřeno, uchýlím se k nákupu konvenčních výrobků. Jedinou výjimkou je víno, pivo a čokoláda. Ne, že by tyto výrobky v bio kvalitě neexistovali – důvodem, proč je nekupuji, je jejich chuť. Bio červené víno není dle mého soudu tak dobré a přes to, že v Německu je 40 bio pivovarů, stále v případě piva preferuji konvenční výrobky. Obdobně bio čokoláda obsahuje více kakaa a je proto hořčejší. Nikdy bych ale nejedl v normální kvalitě například kuřecí maso, které je známé používáním antibiotik ve výkrmu.
„Co nejvíce výrobků se snažím kupovat bio – s výjimkou vína, piva a čokolády.“
Jste profesorem na Univerzitě v Kasselu. Jste také školitelem studentů doktorských oborů?
Určitě. Většinou mám kolem 10 doktorandů a 2 habilitací za rok. To jsou moje osobní limity. Chci se svým studentům plně věnovat, a proto i přes to, že mi každý rok chodí množství přihlášek, nechci přijímat více studentů, než je toto číslo.
Jak doktorské studium u Vás na univerzitě probíhá?
Předně musím říct, že požadavky jsou individuální a záleží hodně na školiteli. Já osobně po mých doktorandech vyžaduji, aby byli na univerzitě pět dní v týdnu a pracovali přímo tam. Jsou také zaměstnaní – vyučují na poloviční úvazek dvě cvičení týdně. Učí sice samostatně, ale jako školitel jsem zodpovědný za to, jak vyučují. Musí mi tedy předkládat plány výuky, materiály k výuce i zadání testů a zkoušek. Vždy se snažím, aby předmět učil s novým doktorandem i nějaký zkušenější, aby mu mohl případně pomoci.
Studenti doktorského studia však nikdy nesuplují moje přednášky. Vždy se snažím vše odpřednášet sám. A docela se mi to i daří. Nebývám nemocný, a když například jedu někam na konferenci, přednášku buď přesunu, nebo protáhnu jiné přednášky přes část polední pauzy na oběd. (V Německu máme dvouhodinové, já to řeším tak, že přes jednu z těch hodin učím. Moji studenti si to chválí a váží si toho, že se jim profesor takto věnuje – takto to vyplývá z evaluačních dotazníků).
Z toho, co zde říkáte je vidět, že se svým doktorandům i studentům opravdu věnujete.
Snažím se opravdu dělat maximum. Na univerzitě máme na různých fakultách speciální metodické kurzy, na které se doktorandi mohou přihlásit a například chodit týden intenzivní kurz jedné metody. Kromě různých obecných kurzů jako je „Psaní odborných textů“ jsou důležité právě ony metody. Často se ani některé u nás na fakultě nevyučují. Pak ale není problém domluvit se s jinými fakultami, v rámci kterých to mají doktorandi zadarmo, či dokonce s jinými univerzitami, kde naše univerzita za doktorandy i platí, a zajistit, aby naši studenti potřebné kurzy navštívili. Rádi také doktorandům financujeme účast na významných zahraničních konferencích.
Navíc kromě odborného přínosu mají pro doktorandy kurzy či konference mimo univerzitu výhodu i v tom, že získají nové kontakty na lidi, kteří se zabývají stejnou problematikou a se kterými případně mohou svůj výzkum konzultovat. Právě i tento networking je důležitý.
Jak jsou doktorandi u Vás na univerzitě financovaní?
Kromě již zmíněného úvazku na katedře jsou většinou placení z různých výzkumných projektů, které jsou financovány třetími subjekty. Mohou se tedy opravdu svému studiu plně věnovat.
Co je tedy potřeba ke zdárnému dokončení doktorského studia u Vás na univerzitě?
Od studentů se očekává, že vydají buď monografii (tedy knihu) nebo aspoň 3 články (z toho stačí, že dva budou přijaty a jeden zaslán), a to do časopisu, který je indexován v databázi Thomson Reuters. Záleží opět na univerzitě. U nás je to ale nastaveno takto. Je na studentech samotných, aby se rozhodli, kterou – ze dvou zmíněných možností – zvolí.
Děkuji Vám za rozhovor.
