Naše bývalá členka Akčního týmu a zároveň absolventka Provozně ekonomické fakulty Ing. Barbora Kalátová pracuje v současné době jako redaktorka pro Seznam Zprávy a Televizi Seznam. Jak se k práci v Seznamu dostala a co je na této práci zajímavé nám prozradila v rozhovoru pro AT TV.
Jak jsi se dostala k práci v Seznamu?
Je to trochu delší cesta, nejdříve jsem pracovala v České televizi – ve sportu. Ale viděla jsem, že se mezi těmi lidmi trochu ztrácím, že nejsem až takový sportovní nadšenec. Seznam v té době rozjížděl internetové zpravodajství, tak jsem to zkusila. Začínala jsem zde před dvěma lety jako směnařka, protože jsem neměla téměř žádné zkušenosti. Poté jsem postoupila mezi reportéry domácího zpravodajství. Vždycky jsem si říkala, že tahle práce by mě bavila, ale nechtěla jsem jít na žádnou žurnalistickou školu, protože si myslím, že tuhle práci může dělat každý, kdo má na ni trochu talent, takže proto jsem šla na poměrně všeobecnou školu – na Provozně ekonomickou fakultu, abych se mohla případně angažovat i v jiných oblastech. Nakonec jsem však skončila v oboru, který mě vždycky zajímal.
Můžeš podrobněji popsat, co všechno v Seznamu děláte?
Dělám hlavně videa – vstupuji do televize, kterou jsme nedávno spustili. Takže dělám jak vstupařku, aktuální dění, tak vytvářím i reportáže, jak pro televizi, tak pro web Seznam Zprávy. Píšu k tomu samozřejmě články, ale to psaní není úplně moje silná stránka, spíše mám ráda, když se něco stane, nějaká „aktuálka“, jak my říkáme, tak vyjet na místo, zjistit od policie nebo od hasičů, jaká je situace a předat to co nejdříve lidem. V poslední době se zajímám i o politiku, když se třeba skládala vláda, tak jsem sledovala jednání hnutí ANO a ČSSD, to byly týdny a týdny schůzek, na které jsem chodila spolu s představiteli těchto stran.
Co považuješ za svůj dosud největší pracovní úspěch?
Nevím, jestli je to úspěch, ale v poslední době se mě nejvíc dotkla záležitost se čtyřmi keškaři, kteří se vydali hledat kešky do kanalizace, ale zastihla je tam průtrž, sebrala je voda a vyplavila je do Vltavy. Dva z nich bohužel nepřežili, dva byli zachráněni. Já jsem se shodou okolností dostala k námořníkovi, který je zachránil. Když jsme s ním odvysílali rozhovor, tak se nám ozvala dívka, kterou zachránil. Já jsem měla na starost komunikaci s ní. Nakonec se s námořníkem, který ji zachránil, setkala. Tady jsem měla pocit, že má moje práce opravdu smysl. Jak říkám, nevím, jestli je to úspěch, ale byl to pro mě osobní a silný příběh.
Děláš rozhovory se spoustou zajímavých a slavných lidí. Kdo na tebe udělal největší dojem?
Já si myslím, že pro obyčejné lidi, kteří se nedostanou do kontaktu s politiky, je určitě zajímavý premiér Andrej Babiš nebo další předsedové stran, to jsou pro lidi většinou jen figurky, které vidí v televizi, ale zajímavé je takové to zákulisí, jak reagují na novináře mimo kamery. Ale pro mě jsou zajímavější rozhovory s lidmi, kteří nejsou známí, ale něco dokázali nebo jsou něčím extravagantní.
Jak tedy politici reagují na novináře mimo kamery?
Kolikrát se třeba stane, že novinář neřekne otázku úplně správně, zamotá se v ní a politici to pak často dávají „sežrat“. Vidí, že ten novinář není připravený, nebo je třeba nervózní. A politik si toho novináře pak pamatuje a na další tiskové konferenci řekne „aha, to jste vy, co jste minule nevěděla, doufám, že už to umíte…“ a dělají si z toho legraci. Ale neříkám, že je to zrovna můj případ. To jsou věci, co lidé v televizi nevidí, je to vlastně taková hra, která nijak neovlivňuje mediální prostředí ani naši práci, ale je vidět, že všichni jsme jenom lidi.
Čím je prostředí v Seznamu specifické?
Já oceňuji, že tady máme dobré kafe a můžeme si ho dát, kolik chceme. Máme tady poměrně dobře vybavené fitko, dále například horolezeckou stěnu, kterou já ale nevyužívám, protože se bojím výšek. Myslím si, že je super, že jsme dog friendly firma, takže sem kolegové berou své čtyřnohé mazlíčky, což je občas příjemné odreagování od práce. Na střeše budovy máme hezký prostor s výhledem na Prahu, kde můžeme hrát stolní fotbálek, ale člověk si tam může například popovídat v soukromí s kolegy nebo si tam třeba vezme oběd. Určitě také stojí za to říct, že si tady všichni tykáme, takže zde panuje kamarádský kolektiv. Člověk samozřejmě má úctu ke svým šéfům a poslouchá je, ale tykání určitě odbourává bariéry.
Jak ti zkušenosti ze školy pomohly k tvému zaměstnání?
Určitou dobu jsem se na PEF věnovala AT TV. Pomáhala jsem tam s videi a byla jsem vždy moderátorka dílu. Určitě to byly zkušenosti, které dokreslovaly moji práci tady v Seznamu, kde jsem se učila a zároveň jsem se učila také ve škole a mohla jsem kolektivu v Akčním týmu předávat moje zkušenosti ze Seznamu a z České televize. Tím jsem pomáhala já Akčnímu týmu, ale zároveň mi tým dal prostor se trochu přestat bát před kamerou, natočit zajímavé reportáže a mít možnost ovlivnit to, co se bude vysílat. Líbilo se mi, že jsem měla možnost do toho mluvit.
Co bys vzkázala studentům, kteří by chtěli dělat podobnou práci, jako děláš ty?
Určitě to není jednoduché, je to časově náročná práce, člověk si občas musí rozmyslet, jestli půjde s kamarády na pivo, nebo jestli stráví čas v práci. Každopádně je super, když se začne už při škole, protože po škole už není moc čas na experimenty. Rozhodně by se člověk neměl nechat odradit, když nestuduje zrovna obor, ve kterém pracuje. Naopak si pořád rozšiřuje obzory. I když je můj obor hodně specifický, tak jsem spoustu témat, o kterých jsem se učila ve škole, využila. Například v politice, čerpání fondů a dotací, o kterých jsme se učili v pátém ročníku, v práci jsem to zase viděla z té druhé strany.
Facebook nebo Instagram?
Já bych řekla Twitter. Pro novináře je strašně důležitý. I když na něm nejsem úplně aktivní a nestíhám tam publikovat něco, co by lidi viděli ještě dřív, než na Seznam Zprávách, ale myslím si, že práce s Twitterem je vážně klíčová a každý novinář by s ním měl pracovat a dobří novináři s ním pracují.
Autoři videa: Ondřej Fátor, Patrik Hácha, Martin Sloup
Autor článku: Ondřej Fátor
